úterý 11. května 2010

Povodně v Piemontu a Tesinu

Konečně jsem se opět dostal do vyhlášené oblasti v severní Itálii, a to do Piemontu a sousedícího Tesinu. Ale už samotné domluvání této akce značilo, že to bude velká legrace. Domluvil jsem se s Karlem Boukalem a Mirečkem. Jak někteří tuší, kombinace těchto dvou individuí je vražedná. Karel odpřísáhl, že se bude chovat poslušně a nebude zdržovat. Mireček bral auto a já jsem to nějak domlouval. Což jsem si dost naběhl. Karel byl nadržený jako stepní koza a pořád bombardoval emailama, kdy pojedeme, jak a co bude a potřeboval mít všechno černé na bílém. Mireček byl zase v klidu a říkal, že je to dobrý, že to vidí dobře a to bylo všechno. Nakonec jsme odjeli. Jen nakládání bylo náročnější. Museli jsme Karlovi trochu probrat tašky, protože jich měl asi deset. Nakonec se po dlouhé cestě, okořeněné jedním blouděním, konečně ocitáme u Versazky. Mireček řiká, že to je ideální řeka na rozjetí, tak ji pro jistotu dáváme celou, už od mostu.Míra pořád tvrdí, že je dobrá voda a pohoda. Nakonec se ukazuje, že voda je vyšší střední. Ale jinak super svezení. No a pak to začalo. Pršelo a pršelo a pršelo. A když už vysvitlo sluníčko, tak jsme z toho byli trošku nervozní, kde zas bude ten déšť. No a jinak klasika:
skvotování všude možně.
Jeden hodný ital nám dokonce nabídl své dvě garáže k přespání a ještě kotelnu k usušení věcí.
A velký věčírek, kde během večera potkáváme místního domorodce i s krávami. Tentýž domorodec ráno přináší čerstvé domácí mléko a sýr.
Utíkání z řek.
Povodně.
Ponorka mezi učastníky zájezdu.
Šikana druhých,
atd. Jako byste to neznali...